Vleklé problémy naší Ciry nekončí :( . Už v dubnu 2006 jsme jí nahmatali v místě kyčlí pod kůží jakousi bulku. Belgický veterinář tomu nepřikládal velký význam a dokud prý to nevadí psu, nebudeme do toho moc rýpat. Obdobně se vyjádřil v červenci i český veterinář, a tak jsme to to prozatím nechali a vyčkávali.
Ciře boule začala vadit v srpnu během tábora na Slovensku, a tak jsme urychleně sbalili kufry a vyrazili zpět do Plzně. Veterinář tenkrát prohlásil, že jde o infekci, dal nám antibiotika a dál to neřešil. I odjeli jsme zpět do Belgie. Boule vypadala čím dál ošklivěji, Ciře evidentně vadila a tak jsme šli znovu k veterináři. Tomu se záhadná věc nelíbila a tak se rozhodl operovat.  O týden později, stále v srpnu, bouli odstranil. Jednalo se prý pouze o změny v kůži a ani laboratorní vyšetření nic zásadního neobjevilo. Za deset dní jsme vyndali stehy a mysleli jsme, že problém se vyřešil. To byl však teprve začátek.

Za dva dny po vyndání stehů si Cira začala místo znovu olizovat a kousat, vypadalo to, že tam ještě nějaký steh zbyl. Pro jistotu jsem ji vzala znovu na veterinu, kde doktor tentokrát prohlásil, že zbývající steh je vyčuhující vnitřní steh, nicméně ho vyndal. To už byl první týden v září. Na místě onoho "vnitřního stehu" se utvořila během pár dnů asi centimetrová kruhová rána, která neustále mokvala a odmítala se zavřít. Abych to zkrátila, následovalo 6 měsíců!!, během kterých jsme navštívili asi 4 různé veterináře (včetně specialisty-sono a radiologa)  kromě našeho dosavadního, s nevalným výsledkem. Rána tam byla pořád, nehojila se, mokvala. Nezabrala antibiotika ani nejrůznější krémy.
Nakonec jsme v v dubnu 2007, konečně dosáhli u původního lékaře  revizní operaci celé rány.  Operace proběhla ve  čtvrtek 5. dubna. Veterinář při ní nalezl v těle psa jakýsi "tunel", vedoucí od povrchu rány po straně těla, celkem asi 8 cm dlouhý. Na jeho konci nebylo nic zvláštního, ani žádné cizí těleso, nic. Odborně to veterinář nazval fistulí. Pro jistotu odstranil vše z konce i začátku fistule a i fistuli samotnou, jejíž stěna byla prý pokryta puchýřky produkujícími onu mokvající tekutinu. Je prý docela možné, že se tam ona fistule tvořila již v době první operace, ta ale byla spíše povrchovou záležitostí a tak se na nic nepřišlo! Na druhou stranu, jestliže to nebylo vidět ani při sono vyšetření... Kdo ví. 
Každopádně operační rána se nyní pěkně hojí a v úterý půjdeme na vyndání stehů. Je nasnadě, že se zašitým psem se moc výletů pořádat nedá, a tak začneme jezdit a účastnit se akcí zase až bude Cira v pořádku. Kdo nás tedy uvidíte fandit v Litoměřicích na klubovce s ošklivě oholeným psem, budete vědět, jaké patálie máme za sebou. Nezbývá než věřit, že po této poslední operaci už se vše zahojí a Cira bude mít konečně klid.

Sobota 7. července 2007:
Operace se skutečně zdařila, stehy byly v pořádku vytaženy a celá rána se hezky zahojila. V květnu už byla rána celkem dobře zarostlá chlupy, takže jsme mohli Ciru přihlásit i na výstavu.  Všechno vypadalo skvěle. Bohužel, ve čtvrtek  5.července 2007 si Cira opět začala místo po operaci olizovat, chodit mi ho ukazovat a tvářit se nešťastně. V sobotu dopoledne jsme ji tedy odevzdáni osudu šli opět ukázat veterináři. Ten se rozhodl tentokrát na nic nečekat, hlavně ne na to, až se ona fistule (prý se to bohužel časo vrací) vytvoří znovu a dosáhne opět enormní délky.  Příští týden 12.července jsme tedy objednáni na novou operaci. :(

Pondělí 16. července 2007:
Cira je po třetí operaci. Píštěl byla skutečně zpátky, a to v plné délce dobrých 8-10 cm. Opět bylo vše odstraněno, chudak Cira má teď nejméně 20 stehů a ránu přes celý bok. Ale nese to statečně,má dobrou náladu a překvapivě i dobře žere. Rána se hezky hojí, neotéká (také díky antibiotikům) a všichni včetně veterináře doufáme, že už to tentokrát byla operace skutečně poslední.

Úterý 4. září 2007:
Nekonečný příběh píštěle pokračuje. Po poslední operaci v červenci se vše rychle a hezky zahojilo. Nechali jsme vyndat stehy a vyrazili do Čech. Asi tři dny před návratem do Belgie se ovšem už Ciře na boku zas udělala boule, druhý den už praskla a rána začala mokvat. Ani ne měsíc po operaci byla ta zatracená věc opět zpátky. Vyrazila jsem s Cirou na Veterinární kliniku v Plzni, aby nám dali pro začátek antibiotika. Tady se nás ujal MVDr. Böhm starší a po poradě s ním jsem se rozhodla s Cirou ještě zůstat v Plzni a pokusit se o řešení situace na zdejší klinice. Podle slov veterináře mají zde na klinice s podobnými případy celkem dobré výsledky, no hurá, konečně někdo kdo ví, o co tady jde. Hned další týden jsme Ciru objednali na sono vyšetření. Podle zkušeností plzeňských veterinářů podobnou píštěl často zjišťují u fen kastrovaných a často se musí otevřít dutina břišní.. No nebylo mi do smíchu. Naštěstí se na sono nenašlo nic, co by podobný zákrok zdůvodňovalo. Pro jistotu měla ale Cira přijít na další sono za 14 dní. Mezitím byla nasazena antibiotika. Třetí týden léčby antibiotik udolal vyústění píštěle natolik, že se na povrchu rána zatáhla a vytvořil se strup. Druhé sono opět neodhalilo nic závažného v psích útrobách, a tak sláva hurá, čtvrtá operace se nekonala. Podle MVDr. Mužíka, který se nám ve Vedilabu věnoval, je v takovémto případě nejlepší dlouhodobá léčba antibiotiky. Ciru tedy teď čeká ještě asi 6-7 týdnů s antibiotiky různých druhů. Naštěstí to holka snáší dobře a má dobrou náladu i dost elánu. Jak to všechno dopadne si po předchozích zkušenostech už netroufám odhadovat, ale zatím to vypadá dobře.

Pátek 5.října 2007:
Pokračujeme s antibiotiky, zatím to vypadá slibně. Po prvních třech týdnech antibiotik se píštěl na povrchu uzavřela, zahojila a rána zmizela. Od té doby zůstává píštěl uzavřená, Ciře konečně znovu zarůstá po-operační vyholené místo na boku a začíná vypadat jako normální pes. Ještě nás čekají asi dva až tři týdny antibiotik Amoxyclav a pak se uvidí, jak se k věci dál vyjádří náš veterinář. Největší otázkou zůstává, kdy antibiotika vysadit, aby to nebylo příliš brzo a píštěl se opět nevrátila.

4. listopadu 2007:
Po dohodě s veterinářem ukončujeme léčbu antibiotiky. Cira je v pořádku, všechno je tak jak má. Budeme doufat, že jsme píštěl úspěšně zdolali a že se už nevrátí. Kdo jste Ciřin příběh sledovali až sem, držte nám palce, prosím. :)

12. ledna 2008:
O vánocích jsme zaskočili na veterinární kliniku v Plzni na kontrolu. Všechno vypadá dobře. Píštěl se zatím nevrací (honem to musím zaklepat na dřevo). Snad už to máme za sebou!

6. února 2008:
Pořád dobré! Že bychom tu píštěl opravdu porazili? (No radši jsem to zas zaklepala na dřevo). Cira je zdravá, čilá, všechno vypadá v pořádku. Taky už jí bylo 9 let, tak o žádné nové komplikace nestojíme.

18. února 2008:
Nikdy neříkej hop, dokud nepřeskočíš... tak jsem si to měla připomínat. V Ciřině případu je ovšem těžké, ne-li nemožné vědět, když už jeden opravdu přeskočil. A tady byla evidentně naše radost předčasná, protože píštěl je zpátky v plné kráse. Cira se začala občas drbat asi před třemi dny, včera se na obvyklém místě objevila malá boule (samozřejmě v neděli dopoledne). Dnes v pondělí už jsem psala na všechny strany, večer jsme nafasovali antibiotika u veterináře. Čeká nás pravděpodobně opět několik měsíců na antibiotikách, operace jak již bylo popsáno výše nejsou nic platné... Už nevím, jestli plakat nebo nadávat, ani jedno z toho asi nepomůže. Jen přemýšlím, jestli se toho vůbec někdy zbavíme.

12. března 2008:
Po různých peripetiích, kdy to s píštělí vypadalo ošklivě, pak chvilku lépe a pak zase ošklivě, se naštěstí momentálně nacházíme ve stavu stabilizovaném. Fena dostává pravidelně antibiotika a tentokrát také nově kortikoidy. Po počáteční vyšší dávce kortikoidů už teď má jen nízké dávky, zato je bude zřejmě třeba podávat dlouhodoběji, stejně jako antibiotika.  Zajímavé a u Ciry známé jejím odporem k jídlu je, že po těchto kortikoidech se Cira zvýšeně zajímá o jídlo :)) I když pravda, ne tolik o svou večeři, jako o moji večeři a dokonce i o pamlsky, psí sušenky, salámy nebo párky, což byly pro ni vždy věci naprosto nepoživatelné a odporné. V každém případě má dobrou náladu, o postižené místo se nezajímá a díky celkkově stabilizovanému stavu už můžeme zase chodit na normální procházky a různé akce.

8. září 2008:
Dlouhá doba uplynula od posledního update. Po podávání ATB a současně kortikoidů, a později pouze nízké dávky kortikoidů po velmi dlouhou dobu se zdá, že jsme nad píštělí zvítězili. Přinejmenším dočasně. (Musím to zaklepat na dřevo, klidně i hlavou, jestli to pomůže). Ránu na boku má Cira dávno zahojenou, znovu dorostly chlupy. Při pečlivějším pohledu je sice vidět jizva, protože na několikrát operovaném a x-krát otevřeném místě už chlupy nikdy neporostou. Ale to není vůbec důležité, hlavní je, aby byla fena v pořádku. Teď už sice vím, že asi nikdy nebudu moci 100% říci, že jsme se píštěle nadobro zbavili, ale zatím je to dobré!

3.března 2009
Je to skoro rok, co jsme naposledy bojovali s Ciřinou píštělí. Naštěstí poslední léčba, kombinace ATB s kortikoidy skutečně zabrala a od té doby má Cira pokoj. Píštěl se nevrátila a já pevně doufám, že už jsme nad ní vyhráli. Tímto bych chtěla moc poděkovat MVDr. Pavlu Mužíkovi z veterinární kliniky Vedilab Plzeň za skvělou práci, péči a podporu. :)

17.března 2010
Je to neuvěřitelné, ale píštěl je opět zpátky! :( Dnes jsem Ciru přistihla, jak si nenápadně líže místo, kde píštěl mívala. Rozhrnula jsem chlupy a ...byla tam. Opět nafouknutá bolestivá boule, chystající se prasknout během jednoho či dvou dní. Nemůžu uvěřit, že prakticky po dvou letech klidu je to znovu tady. Cirunce je 11,5 roku, tohle si opravdu nezaslouží. Po konzultaci s MVDr. Mužíkem z Vedilabu v Plzni a s MVDr. Verbekem v Bruselu nasazujeme opět antibiotika. Začínáme s ATB Clavobay na tři týdny a pak se uvidí dál...

Fotografie k případu pořízené v průběhu několika let zde.