Narodila jsem se v Čechách, kde jsem strávila většinu života. Jako dítě jsem vždycky chtěla mít psa. Bohužel rodiče byli zásadně proti, takže jakkoli moc jsem si přála psa, nebylo mi to dovoleno. Měla jsem králíky, morčata, andulky, holuby i rybičky, ale ne psa. Jakmile jsem se trochu osamostatnila (začala pracovat), vzala jsem si z útulku svého prvního psa. Byl to československý vlčák a s ním začala moje posedlost čévéčky a vlky. Později jsem si pořídila Ciru a odstěhovala se z domova. Nebylo to jednoduché, ale časem se okolnosti změnily natolik, že bylo možné uvažovat o odchovu štěňat. V roce 2000 jsem si na ČMKU v Praze zaregistrovala chovatelskou stanici Vlčí sen a v říjnu 2002 se Ciře narodil první vrh štěňátek po Jerry Lee z Molu Es. O rok později jsme plánovali nový vrh a za krycím psem jsme jeli až do Rakouska. Bohužel něco se během Ciřiny březosti pokazilo a namísto štěňátek přišel urgentní císařský řez a preventivní kastrace kvůli vyloučení možných budoucích problémů. To byl konec nadějí na další Ciřina štěňátka, i mého přání nechat si po Ciře fenku.

O několik let později jsem se přestěhovala do Belgie, a nové podmínky mi eventuelně dovolily koupit si další štěně. Z Bruselu mě cesta vedla až na Slovensko, odkud jsem si dovezla Alinu - novou naději naší chovatelské stanice.  Měla být Ciře kamarádkou a stát se novou chovnou fenkou naší chovatelské stanice. Plánovala jsem jak s ní budu cvičit a vystavovat ji. Ale ani tentokrát mi nebyl osud příznivě nakloněn. Ali bylo asi devět měsíců, když jsem se dozvěděla, že má těžkou dysplazii kyčelních kloubů. To ji nejen vyřazuje z chovu, ale její pohybové potíže jí také úspěšně handikapují na výstavách a vylučují z aktivního cvičení.

Bydleli jsme v Bruselu v bytě. Dva velcí psi bylo naprosté maximum. Takže chovatelská stanice byla uložena k ledu, dokud se něco nezmění. Změna přišla v podobě nabídky přestěhování se na venkov, kde bydlíme dnes. Prostorná chata se 4000m2 zahrady, to je ráj nejen pro naše vlčáky. A tak k nám přišla pyrenejka Tulipka. Tentokrát se zdá, že jsem měla konečně štěstí (musím to honem zaklepat). Tulip je zdravá, Tulip je krásná, Tulip vyhrává výstavy a lidi ji mají rádi. A tak se staré plány vrátily, alespoň co se výstav a chovu a aktivního života se psy týče.

Z důvodu dlouhodobého pobytu v Belgii jsem se rozhodla přeregistrovat chovatelskou stanici sem.  Dne 12. ledna 2010, byla chovatelska stanice Vlci sen (s diakritikou by to tu opravdu nešlo) registrována pod belgickou střešní kynologickou organizaci St. Hubertus. Naším budoucím cílem je odchov zdravých, přátelských a krásných pyrenejských horských psů. Čas ukáže, zda se tyto plány naplní.

Mirka Rueda Rodriguez

ch. stanice Vlci sen je členem:

belgického Klubu pro pyrenejské horské psy

CSW Belgium - klub chovatelů a majitelů ČSV v Belgii

holandského Klubu pro pyrenejské horské psy